Nevýhody solo cestování: Samota - kapitola sama o sobě

Solo cestování má obrovskou paletu výhod, ale zároveň s sebou přináší také několik úskalí, břemen, nevýhod, chcete-li. Já osobně je nazývám „Neviditelnými švestkami“, které si chtě nechtě balím pokaždé, když jedu do světa sama. Není jich moc. V porovnání s výhodami jde jen o nepatrné číselné množství, za to jsou to švestky hezky velké a těžké. Můžete jít do kopce, po rovince, ale i z kopce, je to v podstatě jedno. Ve svém cestovatelském batohu je budete cítit pořád. Jak to jen nazývají křesťané?…Kříž?

Ta nejtěžší švestka – Samota.

Myslím si, že přáním každé maminky je na konci dne stráveným službou druhým návštěva tetičky samoty. Nemusí to být hodina, stačí 5 minut, hlavně ať se ta návštěva uskuteční. :D Toužíme po ní, někdy ji doslova vyhledáváme, i kdyby to mělo být jen pro její relaxační účinky, které má. Jindy má zase funkci semaforu na křižovatce. Nejprve Vás zpomalí, zastaví a až se v klidu sami rozkoukáte a věci promyslíte, zapne zelenou a vy můžete vyjet správným směrem. Taková vyhlídková věž do budoucnosti, kterou navštívilo již tisíce, zejména mladých lidí přemýšlejíc co s životem. :D Nejen to jsou důvody, proč je občas samota dobrá a lidem prospěšná. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že v případě solo cestování sedíte v autobusu této „all-ixclusive“ samoty na předních místech.

Ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. A platí to i pro samotu při solo cestování. 14 dnů se dá vydržet, ale co když vyjedete na rok? To je zatraceně dlouhá doba na to, aby člověk dokázal být sám. Dokonce i Bůh říká: „Není dobré, aby byl člověk sám.“ (Gn 2, 18) Well, na své cestě stoprocentně někoho potkáte, budete obklopeni lidmi a můžete navázat kontakt, ale vždy to bude někdo cizí. Cizí lidé, jiný jazyk, odlišná kultura, daleká země, …to VAŠE je na hony vzdálené.  A tahle SAMOTA v cizím někdy fakt bolí. Někdy tak, že se člověk zvedne a jede zpátky. Potkala jsem na letištích hodně au-pairek, které jely domů, protože neunesly tíhu samoty. A co dělají ti, kteří zůstanou? Brečí. Co jsem dělala já? Brečela. Nemá cenu to potlačovat. Navíc, pomáhá to. Vyplavíte to a jdete s tou těžkou švestkou dál. Pozor ale…nesmíte brečet až příliš dlouho, jinak Vám lidově řečeno hrábne v bedně.

Je zde riziko, že začnete trpět depresemi, úzkostlivostí, sebelítostí, a v nejhorších případech to může končit i sebevraždou. V době práce na nějaký stesk po domově nemáte čas, ale ve volných chvílích jste na tenkém ledu, kdy ledoborec „Ďábel smutku“ čeká na příležitost a tomu je třeba postavit se čelem. Nejlépe tím, že správně využijete svůj volný čas. Jak?

Najít si činnost, která Vám působí radost. V Irsku jsem chodila běhat a hrát na housle na ulici. V Rakousku jsem se zapsala na kurzy němčiny.  Na Islandu jsem chodila plavat a fotit. Ze samoty ve volné chvíli se zrodil také nápad např. psaní blogu. V druhém případě hledáte člověka. Sousedka, kamarádka, hlídané dítě, rozhovor po skypu…je to jedno. Hlavně ať člověk není sám.

Co ale opravdu stojí za zmínku. :D

Obrovskou výhodou solo cestovatele a křesťana v jedné osobě je, že v podstatě nikdy není sám. Má Boha. Pokaždé když letím letadlem, představuji si, že sedí vedle mě a jdeme do toho dobrodružství i samoty spolu.

Víte, když jsem se cítila moc osamělá, začala jsem hrát takovou prostou hru. Ať už jsem byla kdekoliv, rozhlédla jsem se kolem a hledala Ho. Zapnula jsem všechny smysly a prostě Ho hledala. A než bys řekl švec, zpozorovala jsem Ho. Byl tu. Byl v okenních rámech ve tvaru kříže. Viděla jsem Jeho tvář ve zkroucených obrysech záclon. Stála jsem jednou v Irsku u ohrady a tu ke mně přišla jedna ovečka, nakonec celé stádo a chtělo nakrmit. Jednou se zase rozrazily dveře a dívenka letěla jako zběsilá, jen aby mě mohla obejmout. „A půjdeme si zahrát babu?“ Seděla jsem na lavičce v Rakousku a uviděla starou smutnou paní, jak nemůže otevřít dveře od svého domu. Když se ty dveře pak s mou pomocí otevřely, odměnou mi byl zářivý úsměv. Úsměv samotného Boha ;-)

Ne že by mě té samoty zbavil. To ne. Ale pomohl mi ji nést.

Jak lehčeji se najednou kráčelo...:-)

(v Luteránském kostele na Islandu)

„Hledej Boha a najdeš ho.

Hledej ho ve všem a najdeš ho ve všem.

Hledej ho vždy a najdeš ho vždy.“ 

Sv. Vincent Pallotti

Přístě nás čeká švestka č.2 aneb vzpomínat budeš jen ty sám.