Připadala jsem si divně, když jsem projížděla svou zemí v autobuse plném neznámých podezřelých lidiček :D a v duchu si přála, abychom už konečně přejeli česko-slovenské hranice a já se mohla začít cítit jako cizinka. První zastávka byla Bratislava.…
Bylo hezké sluneční dopoledne. Seděla jsem v Brně na zastávce a volala svým babičkám. Dělám to jako vždy…na poslední chvíli. Nechci, aby si dělaly obavy dopředu. Pravdou však zůstává, že starosti přijdou tak i tak. A tak jsem se musela do sluchátka…
Asi týden před začátkem postní doby se mi v hlavě objevila myšlenka, jaké předsevzetí bych si mohla dát tentokrát. Napadali mě různé ideas… Jako první přišel na řadu internet. No to by šlo, ale o to se snažím během celého roku. Chtělo by to něco…
Dneska ráno jsem se vzbudila s vyčítavým pocitem, že bych už měla chytnout do ruky housle a něco pocvičit. Únorové zkoušky na konzervatoři se pomalu ale jistě blíží, a tak jsem si po snídani zatopila v našich kamnech, udělala si horký čaj a šla…
Je to přesně rok, kdy jsem byla na večer doma, chodila po pokoji a přemýšlela co si vzít s sebou, co nechat ležet, prostě jak nabalit kufr na 7 měsíců. Na druhý den jsem měla odletět na svou doposud nejdelší zahraniční cestu, na Island. Pamatuju si,…
Při příležitosti adventního koncertu pořádaným naší konzervatoří jsem se po roce opět ocitla v kouzelné Vídni. To město miluju. Všechny ty uličky, zákoutí prodchnuté bohatou historií, architekturou zdejších kostelů a muzeí, k tomu všudypřítomná…
Ten den nikdo nikam nespěchal. Islandské nebe si hrálo všemi barvami modré a bílé, slunce si svými paprsky proráželo cestu skrz vodní horké páry vycházející ze země a všichni zaměstnanci si vychutnávali pomalé tempo práce. Žádní hosté dnes neměli…
K mým domácím povinnostem, když už je víkend a nejsem zrovna někde na Aljašce, patří žehlení. :D Ne. Vlastně to říkám špatně. Není to moje povinnost, je to spíš přání mojí maminky, abych občas vyžehlila. Nenutí mě totiž do toho. Někdy se mi chce,…
Sedím opřená ve stínu pod stromem, v ruce růženec a snažím se modlit. Nejprve Věřím v Boha, pak Otče náš a následný Zdrávas za Zdrávasem…Sedím tam tak ve 30 stupňovém vedru, přitom se dívám jedním okem na horu Križevac v Medžugoriji, na jejímž…
Ano. Je to už měsíc a půl kdy jsem se vrátila z ciziny domů. Místo hotelového mundúru si oblékám džíny s barevnými halenkami, snídani nechystám 30 lidem, ale pouze sobě a do ruky neberu kartáč nýbrž tašku s učebnicemi. Život se vrátil do starých…