Cestovaly jsme spolu, přesto každá sama

Jednou jsem dostala otázku, proč jezdím všude sama a ne s partou přátel? No popravdě jsem se zasmála a odpověděla: „Ale já přece nejezdím všude sama. Mám společnost ráda. Účastníkem zájezdu jsem byla nesčetněkrát a na rodinné dovolené jezdím dodnes. :D Když se na to však podívám z jiného úhlu pohledu, ano byla jsem v zahraničí několikrát taky sama a s odstupem času zjišťuju, že travelling solo mám nejraději. Má to své výhody i nevýhody, se kterými bych se s vámi ráda teď podělila.

Moře výhod

Naučíte se samostatnosti. Starostlivá maminka, která vám denně vaří, pere, žehlí, povzbuzuje ve studiu, utěšuje něžným slovem je pryč. Pamatuju si, že jsem se jednou vracela po 13hodinové šichtě na barák a měla hrozný hlad. Otevřela jsem islandskou poloprázdnou ledničku, koukla se dovnitř a usoudila, že není lepší možnosti než ji zase zavřít. Otevřela jsem kuchyňskou skříňku, rozhlédla se kolem a situace byla podobná. Šla jsem zpátky do ledničky, znovu se koukám, zda by tam nebylo něco dobrého k snědku. Skříňka, lednička, skříňka, lednička… Ovesné vločky s hořčicí? :D prásk! Kašlu na to. Nemám hlad!  A šla jsem do pokoje s prázdným žaludkem. :D alias co si neuděláte sami, to nemáte.

(v klášteře ve Francii)

Mám tak možnost nasávat svět okolo na 100%. Miluju procházet se neznámými městy, vesnicemi, krajinou a pozorovat cizí tváře, dívat se na život, který tepe ulicemi a být přitom úplně ticho. To není svět, kolem Vás, který je cizí, to jste jen Vy, cestovatel jakožto host, který to může všechno ZADARMO sledovat. Pokud nechcete, nemusíte se na nikoho vázat. Jen si vychutnáváte ten luxus anonymního pozorovatele, aniž byste museli na někoho dávat pozor, aby se na rušné ulici neztratil. Kam zahneme teď? Doprava nebo doleva? Je to jedno. Jediný, kdo udává směr, jste Vy.

(v ulicích Bulharska)

Kde by se dva nedostali, má jeden volnou cestu. Jsem někde náhodně pozvaná na návštěvu? Není problém, protože žádní účastníci zájezdu na mě za dvacet minut u autobusu nečekají a já tak můžu poklábosit s rodilými obyvateli i tři hodiny a nahlédnout na každodenní život lidí u nich doma. Cestování přináší různé situace a příležitosti. Zda kývnete ano anebo ne, záleží jen na Vás, jste Pánem svého času.

(s Mormonkou v ulicích Dublinu)

Když se s někým setkáte, vždy to bude pro vás někdo nový. Někdo neobjevený. Teď zrovna frčím do Bulharska s Edith. A bylo přitom tak lehké dát se do řeči. Obklopená hloučkem českých turistů bych si jí možná ani nevšimla. Nová přátelství. Někdo kdo vás může potěšit, obohatit, posunout dopředu. Z té druhé stránky, jste to právě vy, kdo můžete někomu pomoci, aniž byste o tom třeba věděli. Někdo kdo se cítí sám a čeká právě na „cestovatele samouka“, jediného člověka, který si ho může všimnout, potěšit. Můžete udělat velké dobro a střádat si tak poklady v Nebi.

(čekání na autobus v Ženevě)

Solo cestování jako škola zdravého sebevědomí. Každý den je novou příležitostí utužovat svaly Vaší odvahy. Bojovat se strachem a porazit ho. S novým ránem přichází nové výzvy. Jednou mě šéfová poslala vyřídit něco do Reykjavíku a tak jsem chtě nechtě musela řídit vypůjčeným autem na šesti proudové dálnici bez GPS. :D Podruhé jsme zase s kamarádkou zapadly na písčité pláži do půl metra a nikde ani živáčka. Umění být trpělivý, čekat na projíždějící auto a nebát se požádat o pomoc. S každým novým člověkem, kterého potkáte na své cestě, trénujete oslovení, představení se, vedení rozhovoru…prostě všechny zatáčky komunikace, které Vám pomáhají věřit si a důvěřovat ostatním.

(řízení na východě Islandu)

(Solo) cestování Vám otevře oči.

Jednoduše- cestování Vám ukáže svět bez obalu. Někdy Vás rozvášní, jindy zase umlčí. Pravdivý obraz světa, když kráčíte ulicí a pozorujete, nebo když mluvíte s rodilými obyvateli, se nemusí shodovat s vašimi představami, které jste měli doma, v České republice, třeba z TV. A tak se začíná bourat. Bourají se základy lidských iluzí, představ, předsudků, názorů, nějaká ta pýcha. Stáváte se pokornějšími a začnete než mluvit spíše naslouchat.

(v ulicích Mostaru, Bosna a Hercegovina)

Solo cestování jako pozvánka na inventuru vlastní duše.

Kolem nás je někdy tolik hluku, spěchu a informací, že Naše vlastní já ani neví kde je. Pravděpodobně se pohybuje někde ve smogu chaosu dnešní doby. Zapomněli jsme na důvod, proč jsme se pro některé věci rozhodli. Vytratil se smysl našeho konání. Vstáváme každý den automaticky, bez úžasu nad novým ránem. Studujeme něco, co už nás dávno přestalo bavit. Pracujeme jako roboti, bez zápalu pro věc. Nadšení, radost a úsměv se stali pojmy science-fiction. Pak jdeme do kostela, kde se mluví o Lásce k druhým, ale když se rozhlédneme kolem, vidíme jen samé unavené křesťany. Jediné, co můžeme nabídnout je vyčerpané nic anebo přemáhané něco. Pravý čas dopřát si tři věci.

Čas, ticho a samotu s Bohem. A to je taky jeden z důvodů, proč mám ráda solo cestování. ;-)

(ticho v klášterní zahradě ve Francii)

V příštím článku se podíváme pod pokličku nevýhod, nebo spíše s čím počítat, když vyjedete do světa sami.