Jak Otec vychovává svou dceru

Dneska ráno jsem se vzbudila s vyčítavým pocitem, že bych už měla chytnout do ruky housle a něco pocvičit. Únorové zkoušky na konzervatoři se pomalu ale jistě blíží, a tak jsem si po snídani zatopila v našich kamnech, udělala si horký čaj a šla zasednout ke stojanu s notami. Cítila jsem se slabě, ale hlava si jela to svoje „prostě musíš“. Sotva dohrávám první stupnici, najednou rup. Praskla mi struna. „To si děláš ze mě srandu?“ Opřela jsem se o židli a zaraženě zírala na houpající se strunu ve vzduchu. „Prostě nemusíš,“ pověděl mi v srdci nějaký hlas a na to jsem se rozesmála. Ten Nahoře mermomoci chce, abych prostě zalezla do té postele a odpočívala. Amen.

A tak jsem si poslušně lehla zpátky do postele a koutkem oka se podívala na odložené housle s chybějícím Déčkem. Co teď?...

Mohla bych si otevřít knížku, která mi leží na poličce už nějaký ten pátek nebo pustit si dobrý film, napsat článek,...hm. Hlavou se mi vířily všelijaké nápady, ale žádný neuspěl. Až na jeden. Ten poslední. Někdy je ta Boží vůle až na našem posledním místě :D Musela jsem se znovu usmát.

Co takhle pustit si nějakou přednášku z duchovní obnovy? Vždyť ty Mary ani nevíš, kdy naposledy jsi na nějaké byla. Furt kdesi lítáš po světě nebo ve škole…:D Koho máš ráda? Kdo Tě kdy z přednášejících oslovil? Která kázání máš dodnes v živé paměti? „No to jasné,“ zaradovala jsem se. „Přece otec Marián Kuffa.“

Moji milí, a tak jsem si na youtube vyhledala otce Mariána a ti z vás co ho znají, no dovedete si to představit. Dneska jsem nedělala nic jiného, než poslouchala „Boží hlas.“ Chvála Pánu za otce Mariána! Byl to balzám pro mou duši. Vyslechla jsem nádherné slova. Ale jedna mi obzvlášť utkvěla v paměti…

„Bůh nehledí na naše výkony, ale na srdce. Kolik je v něm Lásky.“

A asi proto mi Pán nadělil tuto nemoc…

Asi proto jsem vyfasovala všechny ty F ve škole…

Asi proto mi dneska praskla ta struna…

Abych si uvědomila, co je to to nejpodstatnější….

Jediné o co se máme snažit je mít dobrý vztah s Pánem. Všechno ostatní je vedlejší.

Díky, že jsi mi všechny ty hradby lidské pýchy v posledních měsících zboural. Díky za Tvé milosrdenství. Díky za lidičky, které mi posíláš do cesty a ukazuješ jimi Tvůj směr. Díky, že to se svou dcerou nevzdáváš…