Posledni dobou moc nepisu

17. 7. 2014 18:58
Rubrika: Zápisky z Islandu | Štítky: Zápisky z Islandu

Posledni dobou nepisu. Hodiny na zdi odtukavaji sve minuty, v mistnostech je ticho a tuzka s papirem, ktera byla dlouhou dobu v me ruce, ted lezi netcene na stole. Zbyvaji dva tydny do odjezdu. Divam se z okna a hluboky nadech strida hluboky vydech...loucim se s Islandem.

Posledni dobou nepisu. Baterka v mem notebook dala vypoved. Ted tukam slova, vety na vypujcenem pocitaci s anglickou klavesnici. Zadne hacky, zadne carky, hole vety bez prizdoby. Tak holy, prosty fakt, jako fakt, ze muj pobyt na Islandu je u konce.

Bylo to nekdy hodne narocne. Nekdy nadherne. Byly dny uplakane, tiche, smutne. Byly dny jasave, radostne, dobrodruzne. Nelituju jedineho dne. Byla to spravna volba. Pan mi byl blizko. To ja se jen vzdalovala anebo priblizovala…

Vzdycky jsem si myslela, ze tezky cas mame jen my studenti. Jak musime trpelive krok za krokem semester po semestru zvladat vsechny ty zkousky, nervy z obcas silenych profesoru, nesmyslne pozadavky, memoary teoreticky-filosofickych kravin, ktere jak uz je znamo, budou v praktickem zivote, na hovno.

Pamatuju si, jak jsem sedela v hodine harmonie na konzervatori. Meli jsme nesmirne nadaneho ucitele. Musim rict, klobouk dolu. Fakt se v tech vecech vyznal, proste borec pres harmonii.Je to naukao vedeni akordech, jak je spojovat atd. Ja to nazyvam, velmi zjednodusene receno, tvorba hudby. Tak slozitejsi predmet jsem v zivote nemela.  Bohuzel,taktika onoho ucitele, jak do nas nasoukat nejvice informaci byla vice nez zdrcujici. Chodila jsem o prestavkach na zachod a brecela, protoze jsem tomu jako houslistka, ktera se naucila cist noty az v sedme tride a ktera vsechno slysi jen sluchem, nerozumnela. Jsem v harmonii jako akvarijni rybicka v oceanu. Jednou jsem se proste zvedla a v puli hodiny odesla…Praaaaask!!!

Pralo se to ve mne. Mela jsem chut skoncit. Argumentem ucitele bylo, pokud te to nebavi, pokud to nezvladas, je mi lito. Nikdo te nenuti zustat. Nazdar. Nezajimal se.Byl to muj problem.

Harmonie me fakt nebavila, nerozumnela jsem tomu, nudilo me to, a s cim jsem nejvice bojovala byl fakt, ze to nikdy v zivote nevyuziju. Je to ale klicovy predmet, bez ktereho se konzervator neda absolvovat. A ja ty housle mam prilis rada na to, abych se jich vzdala kvuli harmonie.

Bitva zacala. Domluvila jsem si doucovani, kazdy den sedela nad notama a snazila se je pochopit. Kazdy tyden jsem psala testy a pak zase ty testy opravne. Postupne se z 5 stavala trojka a ja nakonec odchazela na konci skolniho roku s trojkou na vysvedceni a pochvalou od ucitele: Kucerkova, vy jste to nevzdala. Muzete do tretaku.

Moc jsem se tehdy radovala!

Zivot studenta jsem videla jako tezky cas. Myslela jsem si, ze az skoncim, dostanu vysnenou praci, pro kterou jsem tak drela,bude zivot jednodussi.Jaka blahovost. Jaka naivita!!!

Pokud me Island necemu naucil, pak tomuhle. Island mi sebral tuto naivitu behem chvilky. Otevrel mi oci. Jasne. Housekepping neni me vysnene povolani, ale poznala jsem, ze ukoncenim studiem jednodussi zivot nezacina. Prave naopak. Je to stejne narocne, mozna jeste tezsi…a je naprosto jedno, jakou praci vykonavate. POkud chceme svou praci delat dobre a poctive, budeme to mit vzdycky tezsi.

I kdyz muzeme svou praci milovat, vzdycky se najde nekdo, kdo nam tu radost z ni bude chtit vzit. Nekdo, kdo nam ji bude chtit zneprijemnit, ztezit. Ten nekdo muze byt kdokoliv. Nas sef, kolegove anebo jen system, jakym je prace uskutecnovana, vedena, ohodnocovana. Whatever.

Byla jsem typ cloveka, ktery by se nejradsi zavdecil vsem. Dojela jsem na Island a kazdy si me tu oblibil. Makala jsem. Nebyl pro me problem za nekoho zaskocit, nebyl problem par hodin prescasu. Zajet tam, vyridit tohle. A to vsechno s usmevem. Mary s plnou nadrzi benzinu. Sefka byla nadmiru spokojena, kolegove taky, prace odsipala. O volnych dnech jsem se vzdycky poradne vyspala, nacerpala novy benzin. Jenomze pece o auto to neni jenom navsteva benzinove pumpy. BYla jsem tak ponorena pro druhe, ze jsem zapomnela na sebe.

Za dva mesice prijela ma nova kolegyne, kamaradka z Bulharska. Clovek, ktery mi otevrel oci a taky to dokazal pojmenovat. Po dalsim mesici spolecne prace a dlouhych rozhovoru jsem pochopila, ze me tu vsichni do jednoho zneuzivaji. Ti mirumilovni Islandani. A co hur, ja si za to mohla sama. Ukazala jsem se jim jako vykonna, tak proc tu pilnou Mary nevyuzit.

Nejprve sok. Obranna pozice ”vzdyt je to prece hloupost” Pak odvaha si to vsechno priznat a pak dostat silu to zmenit. Zmenit rytmus prace a predevsim sebe. A to je pro cloveka se srdcem na dlani bolestivy proces.

Nejprve pomalejsi tempo. Tak to se neobeslo bez nepovsimnuti. Misto 12 pokoju za den,jenom 8. S motivem, ze vsichni by meli pracovat stejnym dilem. Trpela jsem jak kun. Doslovne. Bylo to jako kdyz chce hrebec vybehnout na trat ale na krku ma provaz ktery tahne zavazi 120 kg…On chce mermomoci bezet, ale nemuze. Chtela jsem vzdycky nejprve udelat praci a pak si na deset minut sednout. Kamaradka me vsak po trech pokojich zastavila a rekla “Mary cas na kafe”.

Atd. Atd. Atd.

Nalada se zmenila. Sefka, zamestnanci si vsimli, ze uz tak rychla, pohotova nejsem. Kdyz me o neco prosili, co nebylo v popisu me prace, odpovedela jsem misto ANO slovicko NE. Vsichni znervoznili, protoze se najednou zacalo nestihat. POkoje nebyly ready v hodinu, ktere hotove byt mely. Na telefonu bylo vice zmeskanych hovoru protoze se Mary rozhodla neodpovidat po 22:00. Na snidani hoste prestali mivat jeden dobry chleba, protoze toMary za kuchare delat nebude. Jejich nadseni se zmenilo v otravenost, mozna az nenavist.

Jaka zmena v atmosfere. Jaka zmena v chovani k te Mary. Hledela jsem s otevrenyma ocima a nechapala. Meli me radi jenom ze jsem makala. Zadna opravdovost. Jenom fake.

A pak? Jaka promena ve Vas samotnych. Jste tvrdsi, chladnejsi, racionalnejsi??? Nevim.

Tu odpoved dostanu asi za dva tydny…

Posledni dobou moc nepisu. Loucim se s Islandem a pripravuju se na navrat domu. Vice nez s tuzkou v ruce travim cas vyhledem z okna. Premyslim…sbiram sily…

Vim totiz jen jedno. Koupe letenky jednosmerne je odvazny krok. Mnohem odvaznejsi je vsak koupe te zpatecni…

…a na te moji stoji datum 2.8.2014...

PS>tesim se na Vas vsechny!!!:)))

Zobrazeno 1637×

Komentáře

Mirek8309

Přeju ti, ať se přesto rozloučíš v dobrém.

Marie Kučerková

dekuji:) verim, ze to dobre dopadne.:)

Markéta_Vaňurová

Mary, ať už pujdeš kdykoliv kamkoliv, vždycky s Tebou bude Pán! :) Ať už to bude Island, Irsko, nebo co my víme, možná objevíš další světadíl :DDD
Těším se na Tebe!
+

marusenkaaa

Maru, jsi dobrá :) a to že dojedeš už 8.2, je taky skvělé, my už se tu na tebe hrozně moc těšíme :)

Jiří Vaněk

Nemám slov. Opravdu článek, co promluví do duše. Parádní. :-)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio