Jak za mnou dojel Pán až z Británie

Zazvonil telefon. Právě dojeli další hosté, manželský pár z Británie. Když jsem je provázela komplexem hotelu, cítila jsem se jinak. Více pokojně, uvolněně. Byli velice pozorní a nadšení…a já vykládala a vykládala…tady máme tohle, tam zase tohle…Když jsem jim odemykala pokoj a byla na odchodu, zeptali se mě na mé jméno. To se stává velmi zřídka, pokud se host zeptá na vaše jméno a potřepe si s vámi rukou na pozdrav „Nice to meet you.“ Velice mě to potěšilo. Popřáli mi hezký zbytek dne a poděkovali za mou ochotu jim vše ukázat. Zavřeli dveře od pokoje a já vydechla s hřejivým pocitem spokojenosti v srdci.

Kráčela jsem zpět na recepci, usmívala se na všechno kolem a byla okouzlena krásou toho mladého páru. Takový klid...Takový pokoj…Taková radost na jejich tvářích…Taková krásná jejich vzájemná láska...Takový klidný, pokojný, radostný Kristus plný Lásky…

Na druhý den dochystávám poslední talíře na snídani. Hosté se už hrnou, zabírají stoly, rádio hraje. Vycházím z kuchyňských dveří a náhle se zastavím…Přímo naproti mně sedí onen manželský pár, společně se drží za ruce, což vytváří malý kruh kolem stolu. Oči mají zavřené, hlavy skloněné, žena mlčí, poslouchá, muž odříkává modlitbu…

Už nevnímám nic…ani zvuky rádia, rozhovory ostatních hostů ani telefon vyzvánějící v mé kapse…stojím u kuchyňských dveří jako přikovaná, div mi talíř se sýrem nespadl na zem…

V mé duši křičí…tam chci být, chci být součástí…chci, Tebe, Pane! Zavírám oči a celou svou bytostí jsem najednou někde jinde…To místo je u Něho!

Od doby co jsem na Islandu, jsem se dostala pouze na jednu mši svatou. Na rovinu říkám, že je to tu náročné. Jednou má člověk na neděli šichtu, podruhé je zase uzavřena dálnice z důvodu nepříznivého počasí. A týdny míjí…poslouchám rádio Proglas, online mši svaté z Brna na internetu…není to ale ono! Zažít Krista ONLINE, na vlastní kůži, kdy sedíte v kostele a jste svědkem tajemství eucharistie, je něco úplně jiného. Co bych dala za to, abych měla možnost pravidelně každou neděli být na mši svaté…sedět v té lavice, v tom domácím gauči…

Když pak potkám takový mladý křesťanský pár, potkávám samotného Krista…né nadarmo se říká, že jsme Jeho Nositeli…nejenom pro druhé, nevěřící…ale i pro sebe navzájem…

Bylo už po snídani,

hosté se už rozutekli každý po své cestě,

umývala jsem nádobí a bylo mi…

…krásně.