A jaký sen máš Ty?

4. 2. 2014 18:57

Na druhý den mi zvoní budík 8:30, otevírám oči, podívám se z okna, ale venku tma jak v pytli. „Nenatočila jsem si budík špatně?“, vrtne mi hlavou. Ne, nenatočila. Jen si se Mary probudila na Islandu, kde v zimě vychází slunce až kolem 10 hodiny ranní. Což je informace, kterou se doslýchám za hodinu v kanceláři islandské agentury. Po včerejším vyzvednutí na autobusovém nádraží, mě ta milá paní zavezla do jednoho hotelu, kde jsem přespala a nasbírala trochu síly na další náročný den.

Je pondělí a začíná pracovní kolotoč, jako všude jinde na světě. Sedím v kanceláři a pozorně naslouchám, co vše si musím vyřídit, abych tu mohla začít legálně pracovat a žít. Je toho požehnaně. Smlouva se zaměstnavatelem, registrace na policejní stanici, vyřízení kenitaly (islandská občanka), dále zdravotní pojištění a nakonec si otevřít bankovní účet, který je nesmírně důležitý, jednak pro zaslání výplaty, ale taky z jednoho prostého důvodu. Islanďané vždy platí kartou. Málokoho tu vidíte platit v hotovosti. Upřímně? Jde mi z toho všeho hlava kolem. Ještě jsem se vlastně pořádně nevzpamatovala, že jsem dojela a už musím řešit věci, se kterými jsem se ještě nikdy nesetkala. Po nějaké chvilce, slyším otázku „a chtěla byste se na něco zeptat Vy?“…

Konečně přišla chvíle zeptat se na to, co vlastně potřebuju nejvíc.

„Ano. Měla bych jednu otázku. Můžete mi prosím říct, poradit, kde bych našla katolický kostel?“

Paní se zatvářila překvapeně a odpověděla: „Well, we, Islanders hardly go to church.“ (Islanďany najdete v kostele jen stěží.)

„Mně to nevadí, že tam nechodíte. Já to však potřebuju jako sůl.“

Ta paní se zasmála a řekla: „Zkusím Vám něco najít.“

„Mockrát děkuji.“ A ze mě to najednou všechno spadlo.

Po dvou hodinách vysilující koncentrace na islandskou angličtinu, nové informace a pokyny pro pobyt včetně mapy jak se dostat do katolického kostela, mě posadili na autobus jedoucí na místo mého nového domova, do 45 km vzdáleného městečka Hveragerđi.

Sedla jsem si hned vedle pana řidiče a poprosila ho, kdyby byl tak hodný a řekl, kdy mám vystoupit. Pan řidič mě ujistil, že dojedu v pořádku. Dali jsme se pak do řeči a zeptal se, z kama jsem. Na odpověď, že jsem z České republiky, se úplně rozzářil a pravil: „Tam jsem byl. Praha- excelentní. A o vašem pivě ani nemluvím.“ Rozesmála jsem se a moc mě to potěšilo. Po nějaké chvilce jsme se oba ztišili. On se věnoval řízení autobusu v nesnadných větrných podmínkách a já se zahleděla z okna a ponořila se do svých myšlenek…

Nezapomenu, jak mi přišla nabídka pracovní pozice. Má první věc, kterou jsem udělala, bylo zadání městečka Hveragerdi do googlu do obrázků. Nejprve ticho, poté radostný výkřik aaaaaa:D taťka byl zrovna doma, a když uslyšel svou dceru hulákat na celý barák, zahulákal taky:„Co se děje?“„Tati,tatiiii já budu v totální prdeli světa. Tam není nic. Tam není nic….:D “ (a zdola se ozval jen hlasitý smích:D)

Teď už jsem seděla v autobuse a naživo pozorovala tu zemi, kde se jakoby zastavil čas a cítila se přesně in the middle of nowhere. Prostě v prdeli světa:D… Moje srdce však poskočilo…

Tohle miluju. Skočit do naprostého neznáma. Miluju ten pocit, když nevíte, do čeho jdete. Když se necháváte překvapovat od Toho, kdo Vám to všechno nachystal. Ano. Mluvím o našem Nebeském Otci. Nachystal každému z nás úžasnou cestu. Je jen na nás, zda kývneme. A já jsem šťastná, že jsem to udělala. Pamatuju si, když jsem jako dítě milovala mapy. Každý večer jsem chtěla, abychom hráli jednu takovou hru. Šlo o to, že jsme se s bráchou postavili večer v pyžamech před velkou mapu světa, která nám visela na zdi. Tatínek říkal státy a my je museli co nejrychleji najít. Hráli jsme do deseti. Když jsem pak byla ve třetí třídě, četli jsme ve škole nějaký příběh. Už nevím, o čem to bylo, ale byl tam zmíněn stát Laos. Přihlásila jsem se a na vyzvání paní učitelky jsem hrdě řekla…“Paní učitelko, Laos, to hned vedle Vietnamu, že?:D“…Třídní koulela očima, jak může 10leté české děcko vědět, kde leží Laos a malá Mary se culila na celou třídu se zvláštním pocitem hrdosti na srdci;-)

Tam to někdy začalo…nevinná večerní hra a nekonečné obrácení listů v atlase světa. Později jsem si začala vystřihovávat obrázky zemí z časopisů Koktejl a Lidé a země. Ty deníky mám dodnes schované. Chodila jsem na ZŠ a o přestávkách hleděla z okna a představovala si ten velký svět…jak jednou pojedu savanou ve velkém džípu, jak se budu plavit na moři jako Jack Sperrou v Pirátech z Karibiku, jak se jednou provdám za Zorra, budu tančit tango každý večer, budeme spolu pomáhat chudým lidem a bojovat proti nepřátelům… Jak pojedu někam daleko, pracovat a pomáhat…Ach, sny malého děvčátka:-)

Děvčátko vyrostlo a poznalo, že to není tak lehké, jak to vypadalo. Byl čas, kdy jsem nad cestováním vůbec nepřemýšlela. Ale ta touha tam zůstala a pořád tam je. Má maminka, když párkrát viděla svou uplakanou dceru, která nevěděla jakým směrem se vydat, co dělat…řekla: „Sny, to je to, co tě žene dál, co Tě naplňuje…když nevíš, kam se vydat, vzpomeň si, co jsi jako dítě milovala?…co tě bavilo, co způsobovalo, že tvé srdce oživlo…?“

A zbytek příběhu už znáte…nejprve Irsko, pak Francie, Rakousko a teď vystupuju z autobusu v malém městečku Hveragerđi na Islandu, pan řidič mi přeje všechno dobré, já se otáčím a už vidím ten velký džíp mé nové paní zaměstnavatelkyně s blond vlasy, úsměvem na tváři a s větou…

“Vítej u nás. Doufám, že se Ti tu bude líbit. Dnes se ubytuješ a zítra v 7:00 ráno za islandské tmy začneme s popisem práce.“;-)

 

Zobrazeno 1404×

Komentáře

Magdalllenka

Paráda! :) ... sice tě neznám... ale máš můj obdiv ... a díky tobě... a vlastně i tvé mamince ... za podnětné myšlenky :) ... ať se ti daří .. a piš dál! +

Domushka

Maruško, dozvěděla jsem se o tobě skrz tvé irské články, které jsou teď smazané, ale stejně tě nepřestávám obdivovat, kam až máš odvahu zajít, jak moc důvěřuješ Tomu, který nás zná nejlépe :-) těším se na pokračování ;-) hodně sil +

MaťaSnowy

To já ve 3 letech prý jezdila prstem v automapách :D. Ale na Laos, to opravdu nemám :).

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio