12 hodinový maratón aneb práce jedna radost

Chtěla jsem odjet někam daleko, do exotické země, kde bych se domluvila anglicky a dělala jinou práci než au-pair. A tak jsem si vymyslela Island práci v cestovním ruchu. Agentura mě ale upozornila, že se může nakonec stát, že budu na farmě, protože práce v hotelech je spíše věc sezónní než celoroční. A protože jsem chtěla vyjet už začátkem ledna, byla tu jistá „nejistota“, že nakonec skončím někde u dojení krav a čištění koňských stájí :D Při představě, že vstávám v brzkých ranních hodinách, abych poklidila dobytek za Islandské zimy a tmy jsem se vždy rozesmála…a v duchu si jen říkala: „Pane, ty víš, jak jsem na tom se zvířaty…že mým jediným přáním je, aby jednou můj budoucí manžel „byl“ velký zemědělec …ale tak, jeli to Tvá vůle, tak …už jsem si zvykla na ten Tvůj humor…“:D Nakonec to dopadlo dobře(Pane díky:D) a já skončila v hotelu, vstávám v krásném čase 6:15 a svou angličtinu neprocvičuju s krávami, ale s lidmi z celého světa.

Můj pracovní den začíná v 7:00, kdy vycházím ze svého doupěte a kráčím zkontrolovat teplotu bazénu a vířivek okolo našeho hotelu. Poté se odeberu do kuchyně a začínám chystat snídani pro hosty. Dát chleba do ohřívací trouby, postavit vodu na čaj, kafe, nakrát zeleninu a sýry, dát vařit vajíčka, nasypat cereálie do velkých mís, nachystat ovocný salát. Potom to všechno přenést do jídelny, zapnout rádio a zapálit svíčky na stolech. Odemykám dveře a první hosté mohou přicházet…většinou však přijde jen hlavní recepční, které začíná směna v 8:00. Venku je ještě tma a hosté spí. Snídaně však musí být připravena už na 8:00 a podává se do 10:00. Během té doby jsem vždy k ruce…

Na hodinách odbíjí 10. ranní, hosté pomalu odchází a přichází čas, kdy můžu posnídat já. Mám tak svých „5 minutek“ na kávu a něco do žaludku. Mezitím s hlavní recepční probírám právě započatý pracovní den. Oznamuje mi, kolik je třeba uklidit check-out rooms a kolik stay rooms.

Check-out room znamená, že hosté tento den odjíždí a mým úkolem je uklidit celý pokoj včetně koupelny a nachystat ho pro příjezd nových hostů tzv.připravit pokoj k check-in.

Stay room je pokoj, ve kterém hosté stále jsou a odjíždí např. až na druhý den. Pro mě to znamená zaklepat na dveře a zdvořile se hostů zeptat, zda něco nepotřebují (např. nové ručníky, kafe, vynést koš atd.)Pokud zaklepu a nikdo mi neotevře, mám povinnost vejít do pokoje a vše potřebné zkontrolovat. Na osobní věci hostů mám zakázáno šáhnout (ať už se nacházejí kdekoliv :D) a co se týče pořádku, ustýlám pouze postele, ať už to tam vypadá třeba jak po Bitvě na Bílé hoře:D

Uklidit jeden pokoj mi zabere cca 30 minut a všechny musí být hotové do 15:00, kdy začíná check-in alias noví hosté přijíždí. Tahle práce je tak trochu o time-managementu. Člověk musí odhadnout, kolik času bude potřebovat, jak rychle nebo jak pomalu si může dovolit pracovat. Ve tři odpoledne však musí být vše ready. O víkendech, kdy máme zpravidla obsazených všech 19 pokojů, mi přichází na pomoc dvě pomocnice. Při snídani si rozdělíme pokoje, kopnem do sebe poslední šálek kafe a jde se na věc :D

Čas tu utíká velice rychle. Během uklízení pokojů, lítám ještě do prádelny a kontroluju naše mašiny:D Hotel disponuje dvěma pračkami a sušičkami. Kolikrát se nám už jedna mašina porouchala a my prali o víkendu jen s jednou pračkou. To potom v prádelně vypadá jak na poušti. Tam jedna duna ručníků, tam duna prostěradel, vzadu hromady bathrobes…no, jak se to řekne česky…ááá župan:D no a vy mezi těmi pouštními bílými dunami chodíte a přemýšlíte, kterou dřív hodit do oné oázy avivážové 60 stupňové horké vody:D…

A tak lítáte pořád sem a tam. Pokoj-prádelna- pokoj-prádelna. Někdy se vám stane, že něco zapomenete a proto, tu platí pravidlo „Co není v hlavě, je v nohách“:D… Jsem zaručeně přesvědčena, že za těch 7 měsíců, co tu budu, si má kondička o hodně polepší;-) Takové maratóny co běhám tady, jsem v ČR nezažila, ani při dvou školách…:D

Všechny pokoje musí být hotové ve tři odpoledne, kdy začínají přijíždět noví hosté, a já se přesouvám do poslední fáze mé pracovní směny. Odchází totiž hlavní recepční a přebírám její práci. Dostanu od ní malý červený mobil, na který volají lidé z celého světa, aby si zabukovali pokoj či se poptali na cenu atd. Šoupnu mobil do kapsy, pozdravím recepční na odchodu a jedeme dál…

Teď přichází na řadu naše restaurace, kterou otevíráme každý večer. Musím vyměnit ubrusy, nachystat na stoly květiny a svíčky, pak vytřít celou podlahu a vyčistit koupelnu…než přijde naše číšnice a kuchařka.

Do toho občas přijedou noví hosté, takže se věnuji pak jim. Vše jim vysvětlím, zapíšu si je do počítače a jdu jim ukázat celý komplex hotelu a pokoj.

Tuhle část práce, kdy se věnuji hostům, mám nejraději. Člověk má možnost si povykládat. Většinou v angličtině, ale občas i v němčině. Jednou jsem si tu dokonce konverzovala s manažerem hotelu z Indie. Večer, když mi právě skončila šichta a byla jsem na cestě k mému baráčku, mě potkal a pozval mě na večeři:D…Zdvořile jsem odmítla a snažila se co nejrychleji ztratit z dohledu. Člověk nikdy neví, co od takového cizince může čekat. Občas se tu musím mít na pozoru. Na druhý den mě zastavila kamarádka, která pracuje v kuchyni a řekla mi, že ten pán z Indie jí nabídl místo v jeho hotelu, že prý dobře navařila:D…

„To víš, že jo. Já pojedu někam do Indie. Leda tak prstem po mapě, drahý pane manažere…“, pokračovala…:D

Zasmála jsem se a v duchu byla ráda, že jsem na žádnou večeři nekývla :D…

Jezdí tu opravdu celý svět…nejvíce asi Britové, Američané, Francouzi a Němci…ale občas se tu nějaká ta exotika objeví taky.:D Jsem zvědavá, zda tu potkám někdy Čechy…;-)

Restaurace je nachystaná, kuchařce a číšnici začíná směna…lednička na druhý den k snídani taky doplněná, hosté na pokojích…je 19:00 večer a má poslední zastávka je prádelna, kde poskládám nějaké ty osušky a odcházím na baráček. Červený mobil mám stále u sebe, kdyby náhodou někdo volal. Jdu se pořádně prospat na druhý den, kdy šichta probíhá naprosto stejně. A pozítří konečně volno…a tom, jak tu trávím volný čas, bude příští článek…;-)