Story pokračuje..:-).

Milí Přátelé,

Po nějaké době Vás opět vítám na mém blogu a doufám, že se Vám mé články budou líbit. Přeji Vám, abyste si během čtení odpočinuli, načerpali a zasmáli…tak tedy… vzhůru do toho!;-)

Už je to 7.měsíc, kdy jsem si sbalila svých šest švestek a vyrazila do světa. Má roční „dovolená“ je právě uprostřed a zanedlouho nastane ta chvíle, kdy budu zase sedět na přednáškách, cvičit housle a mluvit česky;-) Ale to má ještě čas…Když jsem byla teď o Vánocích doma, hodně lidí se mě ptalo, zda se chci vůbec ještě do čr vrátit? Odpověď zněla ano (ale ne na dlouho;-) Ráda vzpomínám na svou paní vychovatelku na intru, která mi před první zahraniční cestou řekla: „Maruš, jednou odjedeš a už nepřestaneš.“ A v mém případě měla pravdu;-)

Má roční cesta začala v Irsku, kde jsem se starala o 3 děti, hodně četla, odpočívala a vydělávala na další „výpravu“ :D V září jsem přijela na skok domů do ČR pozdravit rodinu a přátelé, vyprat prádlo, koupit si německý slovník a než jsem se nadála, už jsem seděla ve vlaku směr Rakousko. Kousek od Vídně jsem se opět starala o 3 děti. Teda spíš o tři velké hochy (a že mi dali zabrat:D). Důvod, proč jsem se rozhodla jet do Rakouska, byl hlavně kvůli jazyku. Chtěla jsem se během tohoto roku naučit nový jazyk a vybrala si němčinu. No, kdybych to měla zhodnotit…:D Hm…:D

Pamatujete si, jak jsem v jednom článku z Irska vykládala o mých počátcích s angličtinou?:D…jaký to byl kraul?:D…Kdybych to měla srovnat s němčinou, tak pro tu nemám ani výraz:D…Začátky byly tragické. Dětem jsem nerozuměla ani slovo. Jediné co mě zachránilo, byl fakt, že rakouská maminka uměla slušně anglicky, takže nějaká ta domluva byla možná:D…ale jinak vám nepřeji zažít ten pocit marnosti, když se chcete vymáčknout a nevíte jak…neznáte slovíčka ani gramatiku…Pořádek slov v německé větě mi dal zabrat nejvíc…Nejlepší na aupair je, že děckám je celkem šumák, jak mluvíte a pokud si je získáte (např. palačinkama:D) rádi vám s jazykem pomůžou… Musím říct, že jsem se začala chytat až třetí měsíc mého pobytu a jsem moc ráda, že se mi s Boží pomocí dostalo alespoň základů na běžnou domluvu;-)

Takže takový byl můj půl rok. Víceméně se točil kolem dětí, spánku, knížek a studia nového jazyka. Ale jednu věc navíc bych přece jen zmínila…asi po dvou měsících, alias po prázdninách, byl můj organismus opět nastartován na návrat do školy. Něco takového se ale nestalo a to, co následovalo, mě doslova šokovalo. Celé září a říjen jsem prospala…!!! alias brzké rakouské vstávání v 5 ráno kdy „nočnímu ptákovi“ (Mary) začínala šichta udělalo své;-) Ale spíše mě překvapilo, jak jsem celkově vyčerpaná…jak člověk jel nostop na 100 % a nikdy si pořádně neodpočinul. A když se pak na delší dobu zastaví, jak ho to může dostat. A tak jsem opravdu vypla, spala a postupně jsem objevovala tu krásu, když může být člověk jen sám se sebou a s Bohem…nemusí myslet na žádné referáty, seminárky, zápočty ani na to, zda stihnul nacvičit požadované množství etud a stupnic…prostě jen „být“. Kostel jsem měla 10 minut od baráku, který byl otevřený pro veřejnost každý den…Byla to úžasná milost, kterou mi Bůh nadělil;-) On vždycky ví, co potřebujeme…;-)

…ale né vždy to je podle našich představ. Mimo blízký kostel mi nadělil taky pořádnou lekci samoty. Chtěl si mě přitáhnout co nejvíc…a tak si mě zavedl na poušť samoty. Cizí zem…jiný náročnější jazyk…komplikované děti...žádné nové zprávy na internetu…vlastní rodina daleko…nějaké věřící spolčo to tam…jen TY a Bůh a vydrž!!! Snaž se!!! Dej si Mary zabrat!!! „já Tě volám…klepu na dveře, tak otevři, otevři…BUCH BUCH! Já Ti chci být domovem, jazykem, rodinou, kamarádem…Já Ti chci být Božím internetem, kde budeš mít bezpočtu nových zpráv a vzkazů…Tak otevři a neboj se, kdyby tě to mělo stát cokoliv…!!!“

A já nakonec otevřela a zalíbilo se mi to s Bohem natolik, že jsem po Vánocích celý svůj rakouský výdělek zainvestovala do mnohem náročnější cesty…do mnohem delší cesty…do mnohem vzdálenějšího kraje…do místa, kde na silnici můžete jet 3 hodiny a nepotkáte nikoho…do místa, kde lidé mluví ještě náročnějším jazykem než němčinou…do místa mrazivě krásného, drsného a exotického…na Island;-)

7 měsíců za námi, 7 před námi…a Bůh s námi ;-)